Propojená...                 Poezie s obrazem

Společná tvorba s mou milou Skladatelkou slov!
Vizuální poezie. Já fotím. Ona píše. A je to BOŽÍ!


Naše světy jsou jako vločky, každý naprosto jedinečný. Hledáme si místo svého přistání, abychom pak roztáli spolu s ostatními zpět do Matky Země. 

"Propojená" je unikátní projekt spojující ženskou krásu zachycenou objektivem a poezii psanou nebem na míru. Až do srdce. Až do duše. Tam nás dovede.


Jsem. Síla. Jsem. Žena.
Jsem rytmus matky Země.
Kmen. Láska. Víra. Změna.
Celý svět se točí ve mně.
Na mé srdce buben buší.
Život. Tanec. Vášeň. Skočím!
Hloubku moji málokdo tuší.
Když do svého středu se stočím.
Tam jsem Liška. Šamanka.
Tak namaluj mi beránka! 


Víš, nebíčko mi začlo zpívat, 
že každý má svého andílka,
že stačí se srdcem dívat
a v každém uvidíš světýlka.
Kde by se mohla skrývat,
šeptá mi něžně, zlehýnka,
když večer začnu zívat,
do spánku, můj anděl. Maminka.


Jsi dotek můj,

uvnitř, v mé síle,

v jedné linii napojená.

A všechen čas svůj

dám pro tyhle chvíle,

kdy Vesmír k nám padá na kolena.

Dotýkáš se mě až tam,

kde se už člověk bojí sám.

Však teprve zde se poznávám.


Obloha byla modrá, skoro bez mléka
a já se do čistoty vysvlékla.
Byla jsem blízko Slunci, zázraku,
na nebi i v duši, bez mraků...
Šla jsem, bílou stopou, plna lásky,
po té mléčné dráze na Zemi,
a v tom světle, bez nadsázky,
našla jsem smír se všemi.
Byla to ta chvíle,
kdy všechny barvy duhy
daly přednost bílé.


Dojdeš daleko,

když pohlédneš za oči

až do zemského středu.

Tušíš, že budeš na měkko,

že se ti svět zatočí,

ztratíš se v jejím pohledu.

Tam-tam zní,

že máš jít s ní...