Třetí z princů

Vůbec nevím, kde začít... Asi větou: Jsem toho tak moc plná...

Ž I V O T

L Á S K A

P O K O R A

Je to příběh Peti a jejích tří princů. Já vám jej (s laskavým svolením hlavních aktérů) povyprávím z pozice tichého pozorovatele zázraku.

Miluju to vrcholící těšení na samém konci těhotenství, kdy nevíte, který čaj vypijete jako poslední, který koš vynesete jako poslední, kterou večeři sníte jako poslední, která procházka bude ta poslední, než se narodí miminko a změní se úplně všechno ... už napořád.

Osobně jsme se s Peťou naposledy viděly v září, ve stavu Peťa 2v1 + 2, já a daněk. Přeskočila vzájemná jiskra a byly jsme od té doby téměř v každodenním kontaktu.

Jedno listopadové pondělí mi cinkla s napětím očekávaná zpráva:

"Veru přijeď... Pro jistotu."

Měly jsme za sebou napínavý víkend, kdy už se tušilo, že se malý princ Marianek chystá na svět.

V těchto nejkřehčích a zároveň největších životních okamžicích, i když jsem k nim přizvána " jen " jako svědek, a jak ráda říkávám " sudička" , cítím pokaždé neskutečně silně pokoru k životu a pak ještě něco, co se těžko popisuje. Vychází to přímo ze srdce...

Je to neochvějně pevná důvěra, že všechno plyne přesně jak má. Obejme vás to a vy cítíte, že můžete úplně všechno na světě, pro co se rozhodnete, protože všechno je už dávno dané.

Tato láskyplná důvěra v život mnou prostupovala i loni touhle dobou, kdy jsem trávila několik měsíců v nemocnici ve vážném stavu. Tehdy jsem poprvé přijala sama sebe se vším všudy, tehdy kolem mě zazářila koule lásky. To největší štěstí, ty největší zázraky se v životě odehrávají ve všednosti a obyčejnosti, často jsme k nim slepí, ale právě v místech mezi životem a smrtí jste je najednou schopni úplně přesně vnímat a uvidět. Je to, jako byste se na život dívali odněkud seshora, vše se promění v premiéru filmu, který sledujete v první řadě, ale zároveň v něm hrajete i hlavní roli.

Když jsem přijela k domu a zazvonila dole u vchodových dveří, seběhl mi otevřít prostřední z Petiných princů a s úsměvem zavolal:

"Ahoj teto, brácha už je na světě, pojď se podívat".

Na krátký okamžik mě zamrzelo, že i když jsem několik dní v plné pohotovosti, dnem i nocí nachystaná ihned vyrazit, stejně nakonec přijedu pozdě ... ale byl to opravdu jen záblesk, vzápětí mi vytryskly slzy radosti.

Já jsem totiž pozdě nepřijela.

Vešla jsem do obýváku, kde mě omámila prostá obyčejnost okamžiku. Všechno plynulo jako by nic. Nový človíček je tady... už je tady ... před malou chvílí se odehrál zázrak a život pokračuje dál s neuvěřitelnou lehkostí... Bráchové právě narozeného Mariánka se hemžili, hráli si, šacovali mi tašky a uprostřed místnosti objímala bohyně svého třetího prince. V plné síle, přenádherná žena. Pohled na ni byl dechberoucí.

"Narodil se před čtvrt hodinkou. Byla to rychlost, vůbec nic jsme nestihli." povídá mi s úsměvem.

Pak vím, že jsem splynula s prostorem, zářící koule lásky prostupovala všechny a všechno kolem... S obdivem jsem sledovala empatickou péči porodní asistentky, která přijela k narozenému miminku jen pár minut přede mnou. Vybalila jsem foťák a hned jsem se ocitla ve svém flow... věděla jsem, kde přesně mám být, kdy poodejít, s čím pomoct, co podržet, kde naopak být neviditelná a jen z povzdálí držet prostor.... a u toho všeho jsem se zatajeným dechem fotila první minuty a hodiny života malého prince....

Marianku, bylo mi ctí být tvou sudičkou.

Oba porody mých dvou dcerunek byly ty nejvíc intimní, duchovní a transformační zážitky v mém dosavadním životě a troufám si tvrdit, že každé dítě i maminka si u porodu prožijí přesně to, co jejich duše potřebují. Peťa, ač žije bez tatínka svých dětí, přivedla na svět svého třetího prince doma v obýváku v lásce a důvěře v život, vlastní tělo i miminko.

"Skutečná láska se nikdy nevyčerpá, a když se obrátíš k té pravé studni, bude tím štědřejší, čím více z ní budeš pít." Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ

Pojďme spolu zastavit v letu i VAŠE nejkrásnější okamžiky! :-)

Napište mi.